Podrobná analýza Halloweenu od Medzinárodnej asociácie exorcistov 1.časť

Předkládáme Vám informace pocházející z rozhlasového rozhovoru s členy Mezinárodní asociace exorcistů. Autory jsou P. Francesco Bamonte a prof. Alberto Castaldini, kteří ve vysílání italského Radia Maria prezentovali nově vydanou knihu s názvem Il fascino oscuro di Halloween [Temné kouzlo Halloweenu], kde se jako autoři podrobně věnují pohanskému svátku Samhain, který slaví keltské národy od konce října do začátku listopadu.

Věřím, že informace zde podané budou k užitku mnoha křesťanům, napomohou správnému chápání problematiky spojené se zmíněným svátkem povedou čtenáře k ocenění hloubky křesťanských svátků Všech svatých a Věrných zemřelých, jimž je Samhain protikladem.

Mons. Karel Orlita
prezident asociace

Co všechno se může skrývat v zákulisí svátku Halloween?

Noc 31. října není jen oslavou pro děti. V drtivé většině nahradila tradiční zvyky, které ve svých regionálních odlišnostech oslavovaly slavnost Všech svatých a byly spojeny s nejautentičtějším náboženským smyslem a zbožností. Dnes naopak chtějí děsivé a hororové prvky, používání esoterických a okultních symbolů a jazyka převládnout nad slavností Všech svatých a připomínkou věrných zemřelých a nakonec nabízejí novým generacím novopohanskou alternativu ke křesťanství. 

Nikdy nesmíme zapomenout, že tento svátek sice odráží rituály, které byly rozšířené v předkřesťanské Evropě, ale halloweenská noc má v satanistickém kalendáři ústřední význam. Navíc na mnoha místech ve světě dochází v tento svátek pravidelně k tragickým událostem. Proto je nutné informovat a zvyšovat kulturní a vzdělávací povědomí rodin, pedagogů a pastoračních pracovníků. 

Je třeba zdůraznit, že každý rok se na Halloween prolínají dvě roviny: duchovní a společensko-kulturní. V té první lze zajít tak daleko, že dojde k urážce náboženského cítění, dokonce znesvěcení míst víry a zbožnosti a nakonec v určitých souvislostech i ke svatokrádeži. V druhém případě je povaha jevu a jeho důsledky všem na očích: kolektivní rituálnost, která reaguje na logiku trhu. Bohužel není nouze o kněze a vychovatele, kteří si myslí, že je třeba držet krok s dobou a přijímat rozšířené zvyky a obyčeje, které jsou dnes již zakořeněné. Jsou i optimističtější, kteří se domnívají, že na Halloween lze pohlížet se sympatiemi a využít příležitosti k tomu, aby se mladí lidé zamysleli nad životem po smrti, nad „posmrtným životem”, na který se mohou těšit s nadějí, a nezabývali se negativními jevy, ale spíše zdůrazňovali pozitivní poselství z křesťanského hlediska. Není však právě „temná stránka”, makabrózní příchuť svátku, tím, co je tak přitažlivé? 

Za tímto fenoménem se skrývá specifický rozměr, který je ve svých cílech protikřesťanský, cizí spásné perspektivě, k čemuž se přidává esoterický rámec, do něhož je tento svátek nyní zasazen a který ponechává jen málo prostoru pro reflexi tajemství existence. 

Halloween má totiž nepopiratelné temné kouzlo. Fascinace tajemnem, která je však deviantní, protože člověka nesměřuje k podivuhodným skutečnostem duchovního a mimopřirozeného světa, ale uvádí ho, často aniž by si to uvědomoval, do oblasti prazvláštní temnoty, kde vládne zlo, podvod, osamělost a smrt duše.

Abychom lépe pochopili tento svátek a převrat, který způsobuje v náboženském rozměru dnů, v nichž slavíme svaté a připomínáme si památku zemřelých, je třeba připomenout velmi starou kulturní skutečnost: totiž vědomí člověka o události smrti, o jeho odloučení od svých blízkých na zemi, po němž následuje dramatické uvědomění si nejistoty existence každého z nás. Toto vnímání bylo společné pohanům i křesťanům, protože je v člověku zakořeněno již od prapůvodu, a během procesu evangelizace docházelo k prolínání pohanských zvyků a křesťanské tradice.

Starobylý svátek Halloween, který slavili irští rolníci a který se v některých ohledech podobá zvykům i u nás, byl však postupem času „reinterpretován”, a to jak v konzumním, tak v komerčním duchu, čímž se sekularizoval a získal zpět svůj novopohanský rozměr. V pozadí současného Halloweenu je zkrátka nebezpečná reinterpretace a vyprázdnění důležitých významů. 

Již několik desetiletí je měsíc říjen – který je, připomeňme si, tradičně také měsícem růžence – hlavním dnem oslav Halloweenu. Stačí se projít po ulicích a můžete tento fenomén vizuálně vnímat. Cílem není jen obchod, prodej rekvizit a kostýmů. Cílem je, aby zmizel křesťanský pohled na život a vrátil se pohled pohanský. Zkušenost mnoha kněží exorcistů ukazuje, jak se příležitost Halloweenu stala privilegovaným momentem kontaktu s okultismem. A pak všechna ta ošklivost, záliba v deformovaném, zrůdném… Zdá se, že člověk chce uhasit naději a povýšit zoufalství. Pozor, člověk chce uhasit naději a vyzdvihnout zoufalství! Děti potřebují krásu, ne ošklivost, protože potřebují dobro a dobrotu. Rodiče a vychovatelé by měli pochopit skutečné nebezpečí, které se za touto oslavou skrývá.

Halloween se stal jakýmsi podzimním masopustem. Tradiční masopust však zapadá do přesného kalendářního a liturgického rámce. Místo toho Halloween odráží proces modernizace a sekularizace, který přejímá cizí kulturní postupy a modely. Jak víme, název masopust naznačuje následný půst od masa a připomíná hravé a veselé chvíle, které se zejména v minulých dobách trávily v předvečer dlouhého postního období, kdy se lidé přísně zdržovali konzumace masa a prožívali období pokání.

Halloween se od masopustu liší tím, že místnosti jsou strašidelně vyzdobeny lustry se smutečními symboly, ubrusy s lebkami a vyobrazením pavučin a netopýrů, strašidelnými stromy, náhrobními kameny, náhrobky z papíru, rakvemi, z nichž vylézají strašidelné bytosti, závěsnými loutkami a dalšími podobnými hrůzostrašnými věcmi.

Téma halloweenských masek není volně zvolené jako na masopustu, ale musí reprodukovat něco strašidelného, co se děsivým a satirickým způsobem zabývá smrtí. V porovnání s masopustem tak Halloween vyzdvihuje zoufalství, temnotu a smrt. Téma halloweenských masek musí ve skutečnosti vždy reprodukovat něco makabrózního, co souvisí se smrtí, avšak děsivým a znesvěcujícím způsobem.

Nebyly slavnost Všech svatých a její předvečer křesťanskými svátky?

Ano, tento termín je křesťanského původu a je doložen od poloviny 8. století. V církvi se od 4. století v neděli po Letnicích připomínali pouze mučedníci. Za papeže Bonifáce IV. v roce 609 vznikl svátek „Všech svatých”, který byl natrvalo stanoven na 13. května, tedy na den, kdy se v římském pohanském světě slavila připomínka na počest zemřelých z rodu. O více než sto let později, v roce 732, rozhodl papež Řehoř III. přenést svátek Všech svatých z 13. května na 1. listopad. V roce 835 zavedl Řehoř IV. svátek Všech svatých, 1. listopad, jako svátek povinný. Důvodem bylo, že v různých částech Evropy, zejména v anglosaské oblasti, se totiž mezi 31. říjnem a 1. listopadem konal pohanský svátek Samhain, spojený se starými Kelty. Samhain slavil právě tento národ, který měl kulturní vliv na celém Západě. Vliv, který přetrvává dodnes. Keltové původně žili v oblasti na pomezí dnešní Francie, Německa a Švýcarska. 

Keltové se pak usadili také v severních oblastech Itálie: v podhůří Alp, v oblastech podél toku řeky Pád. Není náhodou, že jsme v mnoha oblastech Lombardie nebo Piemontu svědky jakéhosi keltského obrození, jehož součástí je znovuobjevování starověkých rituálů a jejich opětovná propagace i z hlediska cestovního ruchu. Keltové se dělili na bojovníky, šlechtu, rolníky a druidy. Druidové, tj. kněžská vládnoucí třída, tvořili nejvlivnější a nejmocnější společenskou skupinu. Byli zodpovědní za náboženské, soudní a kulturní úkoly. Například organizovali náboženské slavnosti spojené s měsíčním a slunečním cyklem. Tyto obřady a slavnosti obnovuje novopohanství, které je stále rozšířenějším fenoménem na celém Západě. Obřady Keltů byly spojeny s cyklem ročních období. Ale ve velmi specifickém historickém a kulturním kontextu, v předkřesťanském starověku. Dnes Halloween nabízí vizi, která se neomezuje pouze na rekreační účely, ale je součástí širšího rámce, který zahrnuje novopohanství. 

Pohanský pohled na vesmír a dějiny je jedna věc, křesťanský pohled zcela jiná. V pohledu Keltů na svět byla zima přípravou na léto a pohanský svátek Samhain byl „novým rokem”, který otevíral roční cyklus. Stejný kalendář dodržovalo v pozdějších staletích starověké čarodějnictví západního světa a dnes jej dodržují satanisté a neočarodějnictví, které se dokonce zformovalo do mezinárodně rozšířeného hnutí pod názvem Wicca. 

To je jeden z hlavních bodů, na který upozorňujeme: Halloween prostřednictvím rituálního odkazu Samhainu, základního svátku keltského kalendáře, stále přenáší a šíří pohanské obsahy, které se chtějí vtělit do křesťanské praxe, již oslabené sekularizací a relativismem naší doby. A to vše se odehrává ve společenském rámci, kde je posvátno degradováno na průmysl a spotřebu a rituál se mění na hru a zábavu. To připomíná degradaci mýtů, o níž hovoří rumunský historik náboženství Mircea Eliade ve svém Pojednání o dějinách náboženství: degradaci, která je však doprovázena nebezpečným přetvářením.

Vraťme se k pohanskému svátku Samhain, který slaví keltské národy od konce října do začátku listopadu. V tomto ročním období postupně ubývá slunečního světla a pohané byli přesvědčeni, že božstvo tmy a smrti převládá nad božstvem světla spojeným s přirozeným životem. Keltové také věřili, že v těchto dnech spolu svět živých a svět mrtvých navazují komunikaci a duše se tak mohou vrátit na zem, kde žily, některé dokonce v podobě zvířat. Na zem se také mohli vracet zlí duchové, kteří způsobovali živým škodu a neštěstí. Proto se ti, kdo slavili Samhain, maskovali, aby skryli svou identitu před zlými duchy.

Druidští kněží vyráběli amulety na ochranu lidí a domů před vlivy zlých duchů. Jedním z nich byla jakási lucerna z vydlabaného tuřínu s vyrytým tvarem lidské tváře a zapálenou svíčkou uvnitř. O několik století později nahradili irští přistěhovalci do Severní Ameriky tuřín velkou dýní typickou pro Nový svět. Tuto dýni můžeme o Halloweenu vidět také u nás.

Etnolog Ernesto de Martino napsal, že rituály dodržované při náboženských slavnostech pomáhají člověku vyrovnat se s „krizí přítomnosti”, kterou pociťuje tváří v tvář síle přírody. Způsob, jakým primitivní národy reagovaly na krizi přítomnosti, byla magie. Magický rituál brzdil strach a pomáhal lidstvu pokračovat v často nejisté existenci. Tuto funkci měly i keltské sezónní slavnosti, při nichž se den po dni dodržovala velmi přesná praxe. Svátek začínal tři dny před nocí Samhain a končil tři dny po ní. Pod hrozbou kletby se ho muselo zúčastnit všechno obyvatelstvo. Kvůli alkoholickým nápojům mnozí trávili noci v bezvědomí, současně se prováděly magické rituály a někteří se dostávali do stavu transu (šlo o jakousi rituálně vyvolanou posedlost), zatímco jiní měli za úkol zůstat při smyslech, aniž by se nechali posednout duchy. Ve chvílích omámení a posedlosti se prováděly věštby, magické rituály a kouzla. 

Druidští kněží chodili od domu k domu a obyvatelé museli platit daň, jinak byli prokleti. Když o Halloweenu chodí děti od dveří ke dveřím, pouze tím obnovují tento zlověstný pohanský zvyk, kterého se lidé obávali. V určitém okamžiku svátku druidové zapalovali „svatý oheň”, symbol znovuzrození roku. Postavy v groteskních maskách a s kůžemi obětovaných zvířat, nesoucí pochodně a lucerny z tuřínu, předávaly každé rodině oheň a tím i světlo nového ročního cyklu. Součástí svátku byly také obětní akty. Historická skutečnost, která v některých magicko-esoterických kruzích nepochybně dodnes vyvolává „temnou fascinaci”. 

Vrcholem svátku byly smírčí obřady, které měly zajistit plodnost. Obětovala se zvířata a – jak se předpokládá na základě starověkých dokladů – také lidé. Oběťmi mohli být zločinci nebo nevinní jedinci, kteří sloužili jako obětní beránci zbavující komunitu viny. Před čtyřiceti lety bylo v Anglii nalezeno mumifikované tělo muže. Odhaduje se, že žil asi před dvěma tisíciletími a v době smrti mu muselo být mezi pětadvaceti a třiceti lety. Tělo neslo zjevné známky rituální vraždy. Důkazy o starověkých keltských rituálech nám přináší archeologický nález: kotel z Gundestrupu, objevený v Dánsku. V kotli, používaném k rituálním praktikám, popsaným jako v jakémsi příběhu v obrazech, vystupuje také postava Cernunna, „rohatého boha”, protagonisty novopohanského obrození našich dnů. Je zobrazován jako zralý muž, někdy s plnovousem, vybavený jeleními parohy. 

Cernunno je zbožštění zvířat s rohy. Byl považován za boha plodnosti, lovu, války a hojnosti. Toto božstvo bylo spojeno s přírodními cykly, ale také se smrtí a nadpozemskými motivy. Jeho přítomnost je dodnes spojována s Halloweenem díky svátku Samhain. Ve wicce, neo-čarodějnictví, jej pak najdeme jako „rohatého boha” a jeho rituální smrt je fixována na keltské novoroční slavnosti.

Irští rolníci, kteří se hlásili ke katolické víře, slavili svátek Všech svatých. A slavili ho i po emigraci do Severní Ameriky. Ve své kolektivní paměti si emigranti uchovali některé prvky starobylých keltských slavností, například lucernu vyrobenou z tuřínu a poté z dýně. Tyto lucerny se používaly také v Itálii ve dnech Památky zesnulých. Jde o velmi starobylý zvyk. Když však Irové přišli do Ameriky, tvořili oproti protestantům náboženskou menšinu a Halloween se nakonec stal oslavou sklizně. Postupem let se přidaly kolektivní hry a akce, při nichž se vyprávěly strašidelné příběhy, lidé společně tančili a zpívali. 

Hrozivý hladomor podnítil masovou emigraci Irů do Severní Ameriky. A Halloween, který se vrátil do protestantského tónu, se ještě více prosadil jako čas volna, který se však vyznačuje připomínkou děsivého světa, světa podsvětí. Kromě toho byl zaveden esoterický zvyk věštit v tyto dny dívkám jméno budoucího ženicha. Od 30. let 20. století začaly některé americké firmy vyrábět halloweenské oblečení a kostýmy v průmyslovém měřítku. Děti a mládež se oblékaly – stejně jako dnes – za upíry, zombí, vlkodlaky, duchy, kostlivce a čarodějnice. Po druhé světové válce se do tohoto procesu zapojily také školy. Složitý mechanismus, který si tento byznys oblíbil. 

Halloween se během několika generací stal ve Spojených státech kolektivním rituálem, jakýmsi přechodovým rituálem z dětství do dospívání, při němž hrůzostrašné a děsivé věci zkoušejí odvahu účastníků. Faktem však zůstává, že i po třicítce a čtyřicítce se mnozí lidé na celém světě nadále převlékají za zombí a čarodějnice… Halloween byl díky reklamě, masmédiím a ekonomickým zájmům nesčetných velkých korporací dokonale úspěšnou akcí. Masmédia si dala záležet na tom, aby ho prezentovala jako svátek zbavený jakýchkoli náboženských prvků. Ve skutečnosti je jeho původní význam, který je dnes znovu předkládán v postmoderním rámci, pohanský. V tom spočívá jeho „temná fascinace”. Ani ne za třicet let si svátek Halloween získal také v Itálii velkou popularitu. 

Svátek všech svatých a památka zesnulých jsou svátky, které téměř ustoupily do pozadí. Přesto měly velký význam pro udržení vědomí sounáležitosti společnosti. Jít na hřbitov navštívit zesnulé blízké, shromáždit se na tomto místě s příbuznými a přáteli: jde o kolektivní chování se sociálně-agregačním i náboženským obsahem; má podpůrnou a uklidňující hodnotu. Tuto funkci v konzumním Halloweenu skutečně nelze vidět. 

Začněme objektivním faktem: ošklivostí této maškarády. Halloween nenabízí nic skutečného, nic dobrého a neukazuje nic krásného, takže v rámci této masové slavnosti nenacházíme nic autentického, co by vzbuzovalo dobré pocity. 

Halloween vyjadřuje a vyzdvihuje ošklivost a vštěpuje dětem a mladým lidem ošklivost tím, že je nějakým způsobem směřuje ke zlu. Nasměrovat je k ošklivosti ve skutečnosti znamená nasměrovat je opačným směrem k tomu, co je dobré a pravdivé, a tedy k Bohu, který je zdrojem pravdy, dobra a krásy. V ráji, kde vládne dobro, je všechno krásné. V pekle, kde vládne pouze nenávist, je vše ošklivé. 

Přesto je zakořeněná představa, že Halloween je neškodnou příležitostí k zábavě. A ti, kdo mají výhrady k jeho obsahu, jsou okamžitě obviněni z tmářství a netolerance.

Halloween oficiálně slaví neočarodějové, kteří se sdružují v hnutí zvaném Wicca, což je termín převzatý ze staré angličtiny a znamená „čaroděj”. Wicca oslavuje přírodní cykly okultními rituály a má miliony stoupenců. Vyznavači Wiccy samozřejmě dodržují Samhain, který zahajuje wiccanský kalendář, a Nový rok magie. Osm wiccanských svátků se nazývá sabbaty a slaví se podle polohy Slunce vůči Zemi. Samhain je jedním z nich: přesněji řečeno jedním z hlavních sabbatů.  

Takto přepohanštěný Halloween se potvrzuje jako magicko-rituální slavnost, rozšířená v anglosaských zemích a bohužel exportovaná i k nám. Zdá se, že jeho prostřednictvím se v zemích se silným katolickým náboženstvím rozšířila magická vize světa, která získala nové generace pro okultismus.

Pak jsou tu satanistické skupiny, které se ve svých různých odnožích řídí sezónním kalendářem a sledují fáze Měsíce, znesvěcují křesťanské svátky a slavnosti svatokrádežnými úkony a černými mšemi. 

Satanisté svými nečistými obřady znesvěcují noci mezi sobotou a nedělí, aby znesvětili poslední z nich, Den Páně, a také vigilie četných katolických slavností, svátků a památných dnů a – zvláštním způsobem – noci předcházející každému svátku, slavnosti nebo památce ke cti Panny Marie. 

My exorcisté víme, že pro uctívače satana se začátek satanského roku shoduje s Halloweenem. Zdá se tedy, že tento svátek není tak úplně neškodný a představuje víc než jen dětský karneval nebo maškarádu. Jeden historický fakt se jeví nepopiratelný: Halloween má předkřesťanský původ. To by samo o sobě patřilo k onomu fenoménu uchování starobylých náboženských projevů dávné Evropy, které překonal následný proces evangelizace. Ale – jak jsme se již zmínili – tento pokřesťanštěný svátek v rámci katolicismu byl později přeformulován americkým protestantismem. A do Evropy se vrátil v materialistickém, komerčním a dokonce novopohanském rámci.

Sociální prostředí tomu napomáhá. Nedávný průzkum vypočítal, že 34 % Italů věří (nebo nevylučuje) v možnost komunikace s mrtvými, 29 % v astrologii, 24 % v černou magii, 19 % v předpovídání budoucnosti pomocí tarotových karet, 18 % v tzv. bílou magii a 17 % ve věštecké nebo okultní léčitele. Ukazuje se, že Italové utratí za okultní praktiky více než 8 miliard eur. Neopohanství je na vzestupu. Wicca, neo-čarodějnictví se prosazuje hlavně na severu; pohanské kulty se znovu rodí v Římě, v srdci křesťanství. Velká část environmentalismu se pak blíží proudům New Age – vzpomeňme na téma zbožštěné Matky Země. 

Existují dokonce místní televizní stanice, které se ve svém vysílacím schématu specializují na ekologii, alternativní medicínu a spiritualitu nebo na znovuobjevování dávných rituálů mezi Alpami a Apeninami. Je třeba říci, že příliš často zapomínáme na své zvyky: mám na mysli dědictví tradic, které se ukládalo po staletí v procesu sedimentace a přizpůsobování. A které bylo prožíváno z křesťanské perspektivy. Podle tradiční vize primitivní civilizace, která je základem velké části identity naší země, například mrtví odpočívají ve „světě”, který se přirozeně vztahuje k tomu našemu, aby byla zajištěna rovnováha, jež je nestabilní kvůli nejistotě života. Místo toho jsme v posledních desetiletích svědky oživení víry a praktik s magicko-okultistickým pozadím, někdy chytře maskovaných jako folklór. Něco podobného se stalo s Halloweenem v Irsku, které evangelizoval svatý Patrik.

Je důležité pochopit dynamiku masové události, která má dávný původ, ale zároveň nesmíme podceňovat morální aspekt a absolutní nebezpečnost některých projevů. Mezinárodní okultistické prostředí přisuzuje této slavnosti ústřední funkci. Oslava Halloweenu odpovídá přesné strategii. Připomeňme, že americký esoterik a hudebník Anton LaVey, zakladatel Satanovy církve, se radoval, že pokřtění slaví Halloween, a prohlásil: „Jsem rád, že křesťanští rodiče dovolují svým dětem uctívat ďábla alespoň jednu noc v roce. Vítejte na Halloweenu.”

Mnoho, příliš mnoho prostředí, včetně škol, přivítalo Halloween. Vyučovací hodiny, témata ve třídách, malování, řemesla, recitály, tematické večírky seznámily děti a mládež s tímto importovaným svátkem. A na ty z rodičů, kteří tuto módu nepřijímají, se pohlíží s podezřením, ba dokonce je odsouvají na okraj společnosti. 

Před několika lety v některých italských školách přišli s nápadem nabídnout dětem tuto hru (říkejme jí tak, ale brzy zjistíme, že to nebyla obyčejná hra…).

„Nakreslete stíratelnými fixy na podlahu kruh; do kruhu nakreslete pěticípou hvězdu; zavřete okna, aby nebylo světlo, a se spolužáky choďte pořád dokola. Kdo se bude točit, prohraje. Když někdo přestane, musí před další hrou zopakovat říkanku: Periculum in mora, periculum in mora.” 

Představte si tu scénu. Kruh s pěticípou hvězdou, kroužení kolem tohoto kruhu, držení se za ruce, vyslovování latinské formule… to jsou typické prvky magického rituálu. Zejména tato slova: Periculum in mora, periculum in mora. tj. nebezpečí v prodlení, jako by říkala: „Je tu škoda, bude tu škoda, pokud se nebudeme točit dokola.” Od koho by mělo přijít toto nebezpečí, tato škoda? Snad od „vyvolaných entit”? Děti tak byly nevědomky zasvěceny do čarodějnického rituálu. 

Proč přivádět do tohoto okultního světa nevinné bytosti? To je hluboce špatné a je třeba to odsoudit.

Nechceme vyvolávat žádné kontroverze, ani nechceme podporovat uzavřenou mysl nebo, „rozpoutat hon na čarodějnice”… Záleží nám však na ochraně dětí a mladých lidí. Chceme informovat a poskytnout nástroje pro pochopení daného fenoménu. Přesné pastorační indicie by v tomto směru neuškodily. Bohužel se stalo, že nejedna diecézní kurie raději neposkytla kněžím, vychovatelům či katechetům žádné směrnice. Aby nevyvolala atmosféru konfrontace. A tak se pravidelně každý rok najdou faráři, kteří oživeni nejlepšími úmysly pořádají v oratořích „karneval hrůzy”.

Naštěstí existují i farnosti, které nahradily strašidelný halloweenský maškarní průvod radostnou oslavou předvečera Všech svatých s chvílemi sdílení pro děti a mládež. Účastníci mohou dosvědčit, že zábava na nich nechyběla.

Přesto se najdou tací, kteří Halloween stále považují za dobrou příležitost, jak se předvést. Ve Ferraře 31. října 2023 vystoupil na festivalu „Monsterland Halloween Festival” známý portugalský kněz Guilherme Peixoto, a sjelo se publikum z celé Itálie i ze zahraničí. Také loni kněz z Kampánie položil na oltář při večerní mši tradiční halloweenskou dýni a označil nesouhlas s Halloweenem za „hloupou křížovou výpravu”. Jeho liturgický kousek se však nejeví nijak zvlášť moudrý…

Pozastavme se nyní u starých italských zvyků, které se kdysi dodržovaly a do jisté míry dodržují dodnes, u příležitosti svátku Všech svatých a památky věrných zemřelých. Dýňová tradice byla na našem venkově rozšířená až do doby po druhé světové válce. Rozhodně se však nedávaly na oltář. V Toskánsku se z dýním vyřezávala ústa, nosy a oči. Se zapálenou svíčkou uvnitř se umisťovaly před domy nebo do zeleninové zahrady, aby chránily rodinu a omlouvaly úrodu. I v Pádské nížině se až do konce 50. let 20. století vydlabávaly dýně nebo se používaly obyčejné lucerny se stejnou funkcí. Dýně v Apulii se nazývaly „hlavy očistce” a spolu se zapalováním ohňů symbolizovaly vítězství života nad smrtí. V provincii Foggia, v Orsaře, se 1. listopadu až do následujícího rána zapaluje velký oheň. Společenství, které se distancuje od konzumního fenoménu Halloweenu, tímto způsobem symbolizuje světlo víry, oslavuje památku zemřelých a vyzdvihuje společné bytí s okamžikem společenství mezi živými a těmi, kteří již nejsou na zemi.

Na konci osmdesátých let minulého století poslední svědci někdejší rolnické civilizace popisovali zvyky, které neměly za cíl strašit, ale spíše zachovat vztah k drahým zemřelým. V domácnostech se připravoval pokrm zemřelých s kaštany, bobulemi nebo sladkostmi a večer před spaním se nechával na stole, aby se duše mohly občerstvit v domech, kde žily. V selských rodinách se 2. listopadu vstávalo velmi brzy, aby se nechalo lože pro zemřelé, kteří se – podle jejich víry – vraceli do svých domovů. Rozhodně nešlo o oslavu smrti, ale o její pochopení v rámci tajemství existence, o gesto duchovního milosrdenství. Stručně řečeno, naši rolníci těmito gesty připomínali ono „společenství svatých”, které dnešní Halloween odstranil svým importovaným obsahem, strašidelnými a transgresivními maškarami, jejichž jediným účelem je – řekněme – pobavit se. 

Dýně… Většina lidí, kteří vidí výlohy plné dýní o Halloweenu, si neuvědomuje, jaká temná legenda se za nimi skrývá. Dnes již industriální anglosaská tradice vyřezávání dýní ve tvaru obludného obličeje se časem spojila s ponurým příběhem, příběhem o Jackovi o’lantern, známém také jako Levný Jack. Byl to podvádějící irský kovář, který trávil dny v hospodě hraním kostek a nikdy se v životě nezavázal k ničemu dobrému. Jednoho dne se rozhodl prodat svou duši ďáblu, aby splatil své dluhy z hazardu. Když po nějaké době přišel ďábel, aby si vyžádal, co mu právem náleží, Jack ho požádal o poslední skleničku. Protože kovář jako obvykle neměl žádné peníze, ďábel souhlasil, že se promění v minci, aby mu umožnil zaplatit za jeho poslední drink. Ale lstivý Jack místo toho, aby si objednal pití, rychle vložil minci do svého měšce spolu se stříbrným křížkem, který ďáblovi zabránil, aby se znovu proměnil. Tímto trikem se šibalskému kováři podařilo ďábla oklamat a donutit ho k dohodě. Získal tak právo žít dalších deset let. Ten však promarnil všechen zbývající čas obvyklým zhýralým životem, a když po uplynutí smluvených let přišel ďábel znovu, požádal ho Jack, aby za něj vylezl na strom a utrhl poslední jablko, které by snědl před smrtí. Když ďábel utrhl ovoce z větví, Jack ho přilepil na strom tak, že do kůry vyřezal kříž. Touto další lstí dosáhl toho, že ho zlý duch nechal na pokoji, a slíbil mu, že se navždy zřekne jeho duše. Po své přirozené smrti, která nevyhnutelně přišla i pro něj, se Jack objevil před branami ráje, ale svatý Petr ho nemohl vpustit dovnitř, protože za celou svou existenci neudělal jedinou čestnou nebo dobročinnou věc, a proto byl poslán do pekla, kde ho ďábel, dodržující smlouvu, kterou s ním kdysi dávno uzavřel, a rozzlobený podvody, které prožil, nepřijal a řekl mu, aby se vrátil tam, odkud přišel. Jack tak byl nucen věčně bloudit a hledat místo, které by mu poskytlo útočiště na věčnost, ale cesta byla temná, a tak požádal alespoň o světlo, aby viděl na cestu. Ďábel mu hodil hořící uhlík. Ztracená duše ho zapíchla do tuřínu, aby si vyrobila lucernu, a od té doby putovala světem s lucernou vyrobenou z tuřínu. V Irsku vznikla legenda o Jack o’lantern ze zvyku umisťovat zapálené řepy ke vchodu do domu, aby odháněly zlé duchy. 

Zvyk vyrábět lucerny z tuřínu a dýní, který byl – jak jsme viděli – rozšířen i v jiných oblastech dávné Evropy. Zde však jde o něco jiného a složitějšího: zatímco v italském folkloru docházelo k postupnému přizpůsobování těchto věrouk pohanského původu křesťanské vizi smrti, v případě Halloweenu jsme svědky jakési postmoderní regrese víry v mýtus, potvrzující vizi posmrtného života zbavenou naděje.

To bude jeden z aspektů, kterým se budeme zabývat v druhé části tohoto povídání. Halloween je součástí širšího fenoménu, jehož cílem je potvrdit v naší společnosti již ne pouze materialistickou, ale novopohanskou vizi života, založenou na falešné a pochmurné transcendenci. Mezitím roste zájem o magii a okultismus. Temná fascinace, kterou působí esoterický svět a všechny ty jevy, které kolem něj gravitují, jako je okultismus, satanismus, spiritismus, je stále více rozšířená ve všech společenských vrstvách a ve všech věkových kategoriích. Halloween je toho dokladem.

© Mezinárodní asociace exorcistů, 2024

AIEINTERNATIONAL.IT

ASOCIACE.EX.CS@GMAIL.COM

PŮVODNÍ ZDROJ: HTTPS://RADIOMARIA.IT/TRASMISSIONI/PADRE-LIBERACI-DAL-MALIGNO/ 

Páčia sa Vám naše príspevky? Podporte nás!

Ďakujeme!

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Share on pinterest
Pinterest

Organizujeme pre Vás:

3 Responses

  1. I loved as much as you will receive carried out right here The sketch is tasteful your authored subject matter stylish nonetheless you command get got an edginess over that you wish be delivering the following unwell unquestionably come further formerly again as exactly the same nearly very often inside case you shield this hike

Comments are closed.

Podporte nás!

Vďaka vašim darom a príspevkom napredujeme.

SK36 0200 0000 0043 3785 0551

Podporte nás
Podporte nás