Pro důkaz, že stejní vyznavači fenoménu Halloween jej na rozdíl od rolnických zvyků v minulosti staví do kontrastu se svátkem Všech svatých, se stačí podívat na italskou celostátní zpravodajskou relaci odvysílanou ve čtvrtek 31. října 2019, kterou lze na webu najít i dnes. V úvodu reportáže hlasatelka uvedla: „Anglosaská tradice nyní předstihla tu naši. Halloween vítězí nad svátkem Všech svatých a dnešní noc je nocí nejstrašidelnějších převleků.” 

Pokud by tedy Halloween skutečně měl křesťanský původ, jaký smysl by dávalo tvrzení, že vítězí nad svátkem Všech svatých? Po této premise moderátora komentátor bohoslužby uvedl: „Halloween vznikl z pohanského rituálu keltského původu”. Je tedy zcela zřejmé, že Halloween není ani pro ty, kteří jej propagují, vůbec považován za svátek křesťanského charakteru.

Vraťme se k našim krásným tradicím. Přímé svědectví nám přináší sicilská lidová kultura. „Svátek mrtvých” na celé Sicílii je velmi srdečnou slavností, která se z hlediska duchovního společenství zcela liší od obsahu Halloweenu. Děti dostávají 2. listopadu ráno od svých rodičů dárky. Vedle dárků nechybí ani sladkosti, jako jsou kosti zemřelých (v Lombardii je to chléb mrtvých) nebo pupatelli plněné praženými mandlemi, připomínka důležitosti zemřelých blízkých pro ty, kdo si je připomínají. Tyto praktiky na jedné straně posilují rodinné vazby, a to i s těmi, kteří již nejsou mezi námi, na druhé straně nám pomáhají uvědomit si koloběh života z generace na generaci. Podle víry totiž zesnulí příbuzní opouštějí hřbitov a navštěvují své domovy, aby rozveselili nejmenší členy rodiny. Poté jdou rodiče se svými dětmi na hřbitov poděkovat, přinesou s sebou nezabalené dárky a zapálí na hrobech svíčku. Blahodárná přítomnost zemřelých v paměti dětí je spojena se starými agrárními představami, a to do té míry, že jejich noční zjevení je spojeno s návratem hojnosti v přírodě, s prosperitou pro živé. Ostatky zemřelých spočívají v zemi a podle rolnické víry střeží semena budoucí úrody, podporují jejich klíčení a růst. Není náhodou, že osetí polí začíná právě na „Den mrtvých”. Odtud také pochází zvyk obdarovávat děti, které jsou spolu s chudými považovány za „vikáře” mrtvých.

Vzpomeňte znovu na mýtickou postavu Cernunna, keltského božstva s rohy, o kterém jsme se zmínili v první části. V posledních letech se jeho obraz znovu objevuje v nejrůznějších sférách; od filmu po televizi, od politiky po sport. Například se jedná o jeden americký televizní seriál vysílaný na známé platformě. Děj vypráví o pandemii známé jako Affliction, která zdecimovala lidskou rasu, v důsledku čehož se rodí hybridní děti, částečně lidské a částečně zvířecí různých druhů. Děti hybridů, které jsou považovány za důsledek pandemie, jsou loveny a likvidovány přeživšími lidmi. V lese žije ukrytý Gus, napůl jelení dítě. Po smrti svého otce se Gus spřátelí s poutníkem, člověkem s dobrým srdcem. Oba se vydají na dobrodružnou cestu napříč pustou Amerikou a pátrají po Gusově původu, jehož rysy se kupodivu podobají rysům Cernunna. Gus se tak stává jakýmsi znovuzakladatelem nového lidstva…

Nyní si připomeňme, jaké jsou přesvědčovací techniky novopohanství. V naší knize uvádíme řadu znepokojivých údajů a zpráv. Zdá se, že právě Cernunno, starobylé božstvo keltských národů, silně působí na představivost dnešní doby. Není náhodou, že se svými rysy podobá také satanskému kozlu. Dne 1. června 2016 byl na úpatí švýcarských Alp slavnostně otevřen nejhlubší a nejdelší železniční tunel na světě (cca 57 km), který vlakem spojuje Itálii se zbytkem Evropy, zejména s Francií, Švýcarskem a Německem. Toto velké veřejné dílo bylo označeno za „dílo století”. Říká se mu Gotthardský tunel. Inaugurace była za přítomnosti nejvyšších představitelů a vyznačovala se velkým rituálem, maskovaným jako podívaná, jejímž cílem bylo povýšení zvířete, které představovalo jak „Velkého kozla” čarodějnického sabatu, tak keltského boha Cernunna. Vyznavači wiccanského neo-čarodějnictví, jak jsme se již zmínili, rozpoznávají v Cernunnovi postavu „rohatého boha”, tedy právě kozího muže z inauguračního představení v Gotthardském tunelu, který se také velmi podobá postavě Bafometa uctívaného okultisty. Kozel během inaugurace předsedal dvojznačnému souboru esoterických gest, znaků a symbolů, které se mísily s jinými, zjevně satanistickými, spojenými s obscénními a rouhavými zobrazeními. Nechyběly ani neuctivé momenty vůči katolické víře a jejím představitelům.

Gotthardský masiv byl až do středověku nepřekonatelnou překážkou kvůli nebezpečným soutěskám, v nichž dnes stojí slavný Čertův most (což je detail, který není vůbec náhodný). V průběhu staletí zde člověk přírodním překážkám vzdoroval, až do inaugurační akce v roce 2016. No a v létě roku 2023 se kvůli sérii incidentů v tunelu na několik měsíců přerušila komunikace a vrátila se v čase o půl století zpět. Švýcarská média v komentáři k incidentu připomněla dvacet let staré vyjádření bývalého spolkového ministra dopravy, který řekl: „Když jsme my lidé měli na Gotthardu co dělat, vždycky v tom měl prsty ďábel. Dělal to u každé silnice a u každého tunelu. Vždycky si vyhradil prostor pro sebe.” Dalo by se to komentovat: tentokrát ho dokonce nechali přestřihnout pásku…

V průběhu staletí byly v těchto soutěskách postaveny nejméně tři „ďábelské mosty“. K názvu se váže legenda. Říká se totiž, že první most postavil sám ďábel a horalé s ním uzavřeli smlouvu o jeho vybudování. Cenou, kterou měli ďáblovi zaplatit, byla duše první živé bytosti, která přes něj přejde. Místní obyvatelé pak nechali přes most přejít kozu. Ďábel, který se cítil oklamán, popadl obrovský kámen, aby ho hodil na oblouk mostu, ale objevila se dívka a na vrchol balvanu položila kříž. Zde platí, že po staletích se vracejí určité motivy, ale zapomínají na poučení, které dostaly…

Vraťme se ale zpět k Halloweenu a k tématům s tím spojeným. Wicca je forma neočarodějnictví inspirovaná spisy anglického spisovatele a esoterika Geralda Gardnera. Ten se během své cesty na Východ začal zajímat o esoterické „vědy” a teosofii. Po návratu do Anglie vstoupil do rosikruciánského bratrstva. Sám vyprávěl, že byl zasvěcen do sabatu na jihu Anglie, který se hlásil ke starobylé mysterijní tradici: „starobylému náboženství”. Gardnerovou žačkou byla Doreen Valiente, považovaná za skutečnou zakladatelku současné Wiccy. Název Wicca pochází z pragermánského výrazu, který znamená „ten, kdo probouzí mrtvé”. V archaické angličtině nabývá významu kouzelník, čaroděj. 

Wicca se hlásí k údajně pohanskému „starému náboženství” předkřesťanské Evropy. Její stoupenci považují novopohanské magické obřady za autentičtější než katolické, protože jsou údajně starobylejší, nevěří, že vesmír a lidstvo jsou Božím stvořením, ale věří v existenci božství spojeného s přírodním světem, které je ženské i mužské, dvojí emanace jediného univerzálního kosmického principu.

Wicca pak věří v reinkarnaci: stejně jako po každém ubývajícím měsíci následuje nový lunární cyklus, tak po smrti jednotlivce následuje reinkarnace, která zahájí nový život. Základním textem wiccanského rituálu a praxe je Kniha stínů. Wiccanské sabaty si velmi váží díla Aradia neboli Evangelia čarodějnic, které bylo vedle obřadní magie inspirací pro první příručku.

Autorem knihy Aradia byl Charles Leland, americký novinář, folklorista a esoterik žijící v 19. století, jehož dílo Gardnera a Valienteho velmi inspirovalo. Leland tvrdil, že získal tajný rukopis od florentské čarodějnice. Ve skutečnosti se přestěhoval do Itálie kvůli svým studiím a zemřel ve Florencii. Leland byl přesvědčen, že ve střední Itálii, víceméně v oblastech, kde se usadili Etruskové, se po staletí udržely pohanské rituály, které se pak staly „starým náboženstvím”, jak je nazývali rolníci z Apeninského poloostrova. Mnohá jeho tvrzení byla vědci zpochybněna.

Ve wiccanských rituálech má zásadní význam magický kalendář a zaříkávání vyvolané rytmickým zpěvem. Také v tom můžeme vidět jasné odkazy na praxi Halloweenu. Účastníci vstupují do magické dimenze přírodních cyklů smrti a znovuzrození, jako tomu bylo v případě Samhainu.

Právě v Toskánsku, kde Leland žil, existuje v Arezzu sdružení, které se výslovně hlásí k wicce, druidismu a novopohanství a které po celý rok slaví keltské svátky Beltane a Samhain, slavnostmi přístupnými veřejnosti. To vše pod záštitou kraje, provincie a obce. Stejné sdružení obviňuje ty, kteří hájí svátek Všech svatých, z „fundamentalistického revizionismu” a trvá na tom, že Samhain je součástí naší tradice. 

Nic se neděje náhodou a je známo, že určité události mají odezvu u veřejnosti. Tváří v tvář tomu všemu jako bychom zahlédli archaický pohled na svět, který se díky webu a sociálním médiím snaží proniknout do společenské struktury, aby si udělal názor. Jedná se o plánované oživení. Před více než 60 lety napsal sociolog Sabino Acquaviva ve své knize L’eclissi del sacro nella civiltà industriale [Zatmění posvátna v průmyslové civilizaci], jak je náboženská krize způsobena spojením sekularizace a znesvěcení. Učenec totiž rozlišoval magické užívání posvátna od prožívání posvátna jako důvěrného a sdíleného poznání Boha. 

Mezitím zájem lidí o magii a okultismus roste. Fascinace esoterickým světem a všemi těmi magickými jevy, které se kolem něj točí, jako je okultismus, satanismus, spiritismus, je stále rozšířenější ve všech společenských vrstvách a ve všech věkových kategoriích. Zejména si razí cestu mezi mladší generace, které jsou vystaveny neustálému „bombardování” prostřednictvím mediálních kanálů, které zvláště často navštěvují: internet, televizní platformy s několik sezón trvajícími seriály, hudba, videohry, kino, dramata a sociální sítě. 

Nyní zhodnoťme fenomén Halloweenu a jeho důsledky. Na jedné straně nám tento kolektivní svátek ukazuje proměny způsobené sekularizací s jejím rozporuplným oživením magické mentality, které vrcholí v novopohanském obrození. Na druhé straně se komerční mašinérie, která Halloween pohání, vnucuje v nejrůznějších geografických a kulturních kontextech (včetně Afriky) a nebere ohled na místní tradice a náboženské cítění. Halloweenská „mašinérie” made in USA se podobá skutečné planetární kolonizaci (nebo substituci). 

Kolonizace má vždy ekonomickou stránku. Ve Spojených státech amerických dosáhl Halloween v roce 2023 obratu 12,2 miliardy dolarů, což je více než 10,6 miliardy dolarů v roce 2022. Přibližně 3,9 miliardy dolarů bylo utraceno za dekorace a 3,6 miliardy dolarů za sladkosti a cukrovinky. V Itálii činily průměrné výdaje na Halloween v roce 2023 66,7 EUR na domácnost (Halloween slavilo 6 z 10 italských domácností). V roce 2019 činil celostátní průměr 30 eur: za pouhé čtyři roky se více než zdvojnásobil. Úspěch Halloweenu podporují také televizní seriály na streamovacích platformách, jejichž hlavními hrdiny jsou démoni, čarodějnice, zombí a upíři; temná a gotická móda; turistika na hřbitovy nebo strašidelná místa. A to vše v době posthumanismu, transhumanismu, vědeckých výzev, ve skutečnosti tak citlivých na půvab okultismu. 

Kroniky temné scénáře, které jsme vykreslili, potvrzují a v posledních letech Covid situaci ještě zhoršil. Během pandemie římské noviny „Il Messaggero” informovaly až o 31 okultistických a satanistických skupinách v oblasti hlavního města, které navzdory zákazu vycházení slavily své rituály o Halloweenu na odlehlých místech od Castelli až po pobřeží. Pohanské vzpomínky, wicca a satanistické kulty se v noci mísí v ponuré směsici, jejíž stopy zůstávají patrné ještě ráno. Tyto praktiky v měsících Covidu zaměstnávaly pořádkové síly, aby zabránily shromážděním. 

To se děje v okolí Říma, srdce křesťanství. A navzdory této zprávě se najdou tací, kteří tento svátek vytrvale zlehčují a zapomínají, že může podporovat přístup k okultismu, kdy lidé všech věkových kategorií, ale zejména mladí, riskují, že se stanou obětí provozovatelů zla a stanou se obětí situace, v níž pak musíme zasahovat i my, exorcisté.

Fenomén Halloweenu nesporně fascinuje zejména takzvanou generaci Z, tedy děti narozené v letech 1997 až 2012. Mladí lidé této generace Halloween rádi slaví i proto, že je po celé týdny propagován na sociálních sítích a v komunitách, jako jsou Instagram a TikTok. Večírky děti ponoří do bezstarostné atmosféry, vzájemně se socializují a baví. Zábava v podstatě zůstává hlavní motivací, ať už člověk dělá cokoli. 

Roste však i počet teenagerů a mladých lidí, kteří jsou esoterikou nejen fascinováni, ale chtějí její učení zažít, protože si od něj slibují získání magických schopností. Příslib, který v sobě skrývá nevypočitatelná nebezpečí. Od počátku lidských dějin se totiž „anděl temnoty” ve své neustálé snaze oklamat lidstvo převléká za „anděla světla” a způsobuje velmi vážné morální, duchovní i fyzické škody. Magická mentalita a praktikování esoteriky jsou zcela neslučitelné s křesťanskou vírou a životem. Vše, co má přímou či nepřímou souvislost s okultismem a magií, je ze své podstaty zlé a Bohu se hnusí, jak nám dosvědčuje Písmo svaté.

S ohledem na potřebu mladých lidí scházet se, na jejich touhu být spolu, co můžete konkrétně navrhnout na pastorační úrovni? 

Musíme zaměřit na několik oblastí. Především na modlitbu. Život modlitby je první odpovědí na náboženskou otázku, na hledání smyslu, na znovuobjevení krásy a hloubky křesťanské spirituality. Mám na mysli jak modlitbu ve společenství, tak osobní modlitbu, skutečnou potravu pro každodenní život. Všichni se tedy musíme modlit za mladé lidi a s mladými lidmi.

Modlitba, komunitní a osobní, je prvním protijedem proti magicko-mimopřirozené mentalitě, která proniká díky rostoucímu a svůdnému vlivu esoteriky, jež chce plánovitě naplnit potřebu smyslu. 

Kněží a spolupracující laici však musí především umět naslouchat mladým a nejen jim a být jim věrohodným vzorem. Příliš mnoho lidí trpí i proto, že hledají zkratky k řešení svých problémů ve světě okultismu a padají do pasti iluzorního a pokřiveného vidění života. Z naší strany může mít víra dosvědčovaná láskou a nasloucháním jistou účinnost pro život každého z nás a každého, s kým se setkáváme. 

Možná, že o Halloweenu, stejně jako o jiných nocích v roce, stojí stranou a pozoruje davy mladých lidí, kteří se potulují městy a hledají zábavu, tajemný kolemjdoucí, pro mnohé z nich neznámý, jménem Ježíš, který neklepe ani tak na dveře, ale na jejich a naše srdce. 

Křesťanská víra a důvěryhodnost těch, kdo ji vyznávají, získává tvar a obsah v pozornosti k potřebám druhých, ve schopnosti naslouchat, převzít odpovědnost a doprovázet. Čím autentičtěji člověk žije rozměr lásky a upřímných vztahů s druhými, tím více se povznáší nad všechny formy pověrčivosti. Včetně nebezpečných úletů, které nabízí Halloween. Kdybychom poznali Ježíše takového, jaký skutečně je, nikdo by už necítil potřebu utíkat za esoterikou, okultismem a falešnými učiteli.

Věřím, že co jste si přečetli je pro Vás poučné a inspirující. Některé zmíněné skutečnosti se zdají být vzdálené, až neuvěřitelné. Je to však smutná zkušenost exorcistů, kteří se problematikou zabývají na mezinárodní úrovni.

Pro naši místní církev je důležité nepodceňovat žádné z forem okultismu, které by mohly naší nedbalostí přerůst do forem, o nichž byla řeč výše. Zvláště rodiče jsou povinni své děti chránit od vlivu zla a nepodporovat ani případné školní aktivity, které jsou podněcovány okultními tématy jako je Halloween. Důležité je především dát důraz všemu tomu, co nabízí křesťanství, katolická církev, v tomto kontextu oslavě těch, kteří nás předešli do nebe, jsou svatí a jednou se k nim máme také přidat a zakoušet jako oni věčné štěstí. To je velkým zdrojem pro pastoraci, katechezi a aktivity zvláště pro děti a mládež – nabízejme jim kvalitní alternativu tomu, co se všude jinde veřejně nabízí. Místo obleků kostlivců a příšer přinášejme krásu a dobro – např. divadlo o svatých, příběhy, výtvarné aktivity, výstavy, průvody se svíčkami, třeba i v převlecích představujících jednotlivé svaté. Možností je spousta a věřím, že mnozí se o to přičiní.

Mons. Karel Orlita
prezident asociace